Můj blog

Zde sdílím moje postřehy, přepisy konstelací a to co jsem jsem sama prožila, pochopila a o co bych se s vámi ráda podělila.

Odvaha vylétnout z klece

Být sám sebou, jít svou cestou, zní v dnešní době ze všech stran. Ovšem v podmínkách, do jakých se rodíme, jaké na nás po celou dobu naší existence působí, to vůbec není jednoduché.

Okolí má zpravidla jasnou představu jací bychom měli být. Naši rodiče, prarodiče, učitelky v mateřské, školský systém, jednotliví učitelé na základní, střední, vysoké. Každý má svoji unikátní představu, co bychom měli naplňovat, abychom dostali palec nahoru. To znamená, že jsme naplnili jejich očekávání. Aby toho nebylo málo, se svými nároky se na naší cestě přidávají kamarádi, partneři, tchyně, šéfové a kolegové v práci.

Každý má nějaké očekávání, a když jej nenaplníte, tak to má nějaké důsledky. Špatnou známku, nevezmou vás do party, do práce, do vztahu. Naopak, když naplníte něčí ideály, tak „halelujá“. Přichází dobré hodnocení, pochvaly. Zdá se být podstatně příjemnější vyhovovat představám ostatních, než se lišit. Pokračování článku..

Alergie na život

Máme únor a opět začíná aspoň pro některé nepříjemné období zvané pylová sezóna.

Nedávno jsem řešila s klientem – alergikem – skutečnou příčinu jeho potíží. Jeho příběh mi připadal natolik inspirativní, že jsem se rozhodla sdílet ho dál.

Hrdina příběhu se s alergií na pyl a prach potýkal od dětství. Vždy od února až do září. Prachu se vyhýbal celý rok. Jednoho dne mu došla trpělivost a ještě před začátkem sezóny, když měl nafasovat obvyklou dávku léků, se objevil u mě.

Jeho příběh měl velmi jednoduché a srozumitelné rozuzlení. Jeho alergie mu připomínala věci, které mu v životě bytostně chybí. V jeho případě jde o každodenní život v přírodě. Je založením velmi přírodní člověk, který ke svému dobrému životnímu pocitu potřebuje cítit kolem sebe stromy, louky, lesy. To znamená žít úplně jinak než doposud.

Odmalička žil v panelákovém bytě, ve kterém jeho rodičům bylo dobře. Ven chodili minimálně a synka vedli hlavně k dobrým školním výsledkům. Otec byl nedostudovaný právník a od jediného syna automaticky očekával, že jeho nenaplněné ambice naplní. Důsledkem toho v čase, kdy jiné děti běhali venku s míčem, se učil psát všemi deseti na mámině psacím stroji. Úspěšně vystudoval střední, vysokou a poté budoval kariéru u renomovaných právních kanceláří. Dnes je úspěšným právníkem, má rodinu, velký byt v rezidenční čtvrti a na dovolenou jezdí do pečlivě upravených špičkových rezortů. Celý jeho život by byl v pořádku, jen ta alergie mu nedá pokoj. Každý rok když začnou kvést jehnědy, cítí frustraci, je podrážděný. Každý rok je to prý horší a alergolog mu už doporučil návštěvu psychologa.

Když jsem mu připomněla jeho touhu být v přírodě, vyvolalo to v první chvíli velikou bolest na hrudi. Skoro nemohl dýchat. Stav, který znal a pro který mu sloužil respirátor. Když si po chvíli uvědomil, že už není malý, nikdo jiný už mu nemůže řídit život a již nemusí popírat svou touhu, se mu ulevilo. Začal spontánně vzpomínat na své dětství, jak byl šťastný na táboře i na návštěvě u známých na horách. Jak radostí válel sudy po loukách, rád se hrabal v listí a patlal v blátě. Tím jsme se dostali k alergii na prach. Rodiče jeho radost nesdíleli. Naopak. Často slýchával: „Co to děláš, jak to vypadáš? Jsi jako čuně! Fuj bláto, listí, jehličí, špína, prach!“ Na začátku při tomto posuzování cítil velikou bolest, později se za svoje „nekultivované“ potřeby začal stydět a začal se chovat jako“normální“ lidi.

Dostali jsme se do bodu „Co s tím, ale teď mám dělat? Žiju úplně jinak než bych chtěl.“ Po prvním splínu a pocitu bezmoci, nastoupila zpátky jeho praktičnost a akceschopnost. Najednou to neviděl tak černě a na začátek změnu bydlení někde za Prahu neviděl jako problém. Vzpomněl si i na pozemek kolem kterého jezdí už řadu měsíců ze služebních cest a občas na něj myslel. Odešel veselý a plný plánů. Teď už je to na něm jestli se mu vše podaří dotáhnout do konce nebo zpátky rezignuje. Včera jsem dostala zprávu, že alergické reakce se i bez léků velmi zmírnili, tak snad je to na dobré cestě.

Zároveň mě jeho zpráva inspirovala, abych s tématem alergií jejich možnými příčinami seznámila i vás.

Proč vlastně ty alergie máme? Je to zpráva našeho systému, že ve vašem životě je něco v nerovnováze, že jsme se někde odchýlili od sebe, od své cesty. Může taky poukazovat na nějaké nedořešené téma. Váš tělesný systém prostě nedá pokoj a hledá cestu jak předat zprávu tak, aby se to nedalo už přehlédnout. Ovšem už jsme přišli na způsoby jak předávání zpráv umrtvit kortikoidy a antihistaminiky. Ano, samozřejmě léky jsou v případě neřešeného požehnáním, ale je třeba jít i po nalezení skutečné příčiny.

Z mé praxe můžu nastínit možné příčiny různých druhů alergii:

Alergie na pyl – skrytá touha po kontaktu s přírodou

Alergie na prach –  skryté ponížení spojené s nečistotou, strach, že se přijde na to, že jsem „špína“, strach, aby se nepoznalo, že jsem z nejnižší vrstvy, zároveň strach ze své přirozenosti – v přírodě nic není špinavé, naopak bláto na těle ochraňovalo před komáry

Alergie na řezané květiny – ty nám připomínají pocit, který nám chybí. Totiž být oceňovaná jen tak, protože jsem, nemuset být užitečná. Květiny taky lidé pěstují jen pro jejich krásu a nečekají od nich  praktický užitek. Nejsem věc, jsem bytost.

Alergie na prach z ložního prádla – skrytý odpor ke starání se o druhé, k práci v domácnosti, cítit se jako věc, práce v domácnosti není oceňovaná

Alergie na korýše, mořské plody – skrytá touha po pocitu, který zažíváme u moře, velký otevřený obzor, možnost svobodně se nadechnout, nabrat nový kurs

Alergie na arašídy – skrytý odpor k otroctví, buď cítit se někde ukován, nebo nechtěná připomínka že jsem tyran. Arašídy dlouho byli (možná ještě jsou) postavené na otrocké práci a tak se staly symbolem nesvobody a vykořisťování.

Alergie na zvířecí srst – připomínka toho, že toužím po tělesném kontaktu s druhými, chybí mi něha, pohlazení, měkkost. Někdy nedořešená (může být i nepřiznaná) křivda z dětství, kdy jsme tyto kvality od rodičů nedostávali. Přijmout skutečnost, že to tak bylo a už se tím nezabývat. Zajistit si naplnění těchto potřeb. Říct si o to. Být měkčí k sobě.

Ty alergie, které postihují velkou část populace vypovídají o tom, s čím se jako civilizace kolektivně potýkáme. Vzhledem k tomu, že největším a stále se zvyšujícím procentem alergií je ta na pyl, tak je vidět, že se čím dál tím více odpojujeme od přírody. A tím i od sebe.

Obecně lze říct, že vyléčit alergie může jen to, že začneme žít život podle sebe. Život je příležitost, kterou buď využijeme a užijeme si ho podle sebe nebo ho promarnit tím, že žijeme a chodíme cestami druhých. Mít dobrý pocit ze svého života- o to jediné v našich životech jde. Jak jednoduché a zároveň těžké.

Více o tom jak se dostat zpátky k sobě, ke své přirozenosti, znovu se cítit je v knize https://www.smysluplnevztahy.cz/.

Michaela Bartošová 28.2.2019

 

 

 

 

2019 – hojnost pro všechny ?

 

 

Tak jako každoročně i letos mi nedala zvědavost a spolu s Michalem jsme nahlédli  pod pokličku  roku 2019. Jaká polévka se tedy pro nás vaří?

Pokračování článku..

Kniha Smysluplné vztahy

S hrdostí vám představuji knihu Michala Bartoše. Troufám si říct, že je to ojedinělý manuál o tom jak zlepšit vztah k sobě, tím pádem mít možnost prožívat ve svém životě smysluplné partnerské i pracovní vztahy. Na kapitolách o partnerství a vztahu k sobě jsem spolupracovala. V současné době už neposkytuji individuální konzultace v takové míře  jako dříve.  věcí, které považuji za základ a které mě vyčerpávali opakovat, je vloženo v této knize. Doporučuji ji i v případě kdy se ke mě chystáte. Určitě ušetříme spoustu času tím ,že budete připraveni jít hned od začátku více do hloubky.

Knihu lze objednávat na  https://www.smysluplnevztahy.cz

Ať se vám líbí

Míša Freyová

 

Partner mého levelu

Pocit štěstí a naplnění našeho lidského druhu stojí z velké části na tom, jestli cítíme a navenek projevujeme svoji přirozenost, své talenty.  Jestli cítíme, že jsme na svém místě a můžeme cítit to velké- JÁ JSEM.

Další věcí, která se podílí na našem pocitu štěstí, je pocit přijetí v rámci společenství a partnerského vztahu. Jsme párový druh. Když půjdeme pod všechny vrstvy, tato potřeba je vlastní každému z nás. Již před naším narozením jsme v bříšku matky cítili symbiózu a tato potřeba je v nás takto otištěna.

Zároveň to ale platí, že nikdo, ale skutečně nikdo nás nemůže učinit šťastným. Můžete druhým vytvořit maximálně ideální podmínky, ale i tak je věcí svobodné volby jedince, zda si tento pocit štěstí umožní prožívat či ne. Když to shrnu, znamená to:

ŽÍT SÁM SEBE PO BOKU PARTNERA, SE KTERÝM MOJE PŘIROZENOST LADÍ. 

To asi dává smysl všem a snad všichni si tohle přejí. Tak proč je ve skutečnosti tak málo párů, které to žijí?

Většina lidí ještě totiž pořád věří tomu, že pro spokojené partnerství je třeba dělat hodně kompromisů, slevit ze svých požadavků. Věří tomu, že když udělají pro partnera tohle a tohle, bude to jednou fungovat. Nebude. Pro mě je kompromis sprosté slovo. Znamená to, že nakonec není spokojený ani jeden.

Co tedy funguje?

Abychom mohli být sami sebou po boku svého partnera, musíte být s tím, se kterým to PŘIROZENĚ jde. Pokračování článku..

Duše domova I.

Naše domy, byty, kanceláře jako místa, kde tvoříme, odpočíváme, pracujeme, mají svou hmotnou formu, kterou vnímáme a se kterou pracujeme. Vedle toho tvoří i obsah – energetickou formu, která je vyplňuje.  Ta spoluutváří pocit, který v daných prostorách máme.

Na tomto obsahu se nezanedbatelnou měrou podílí záměr, se kterým prostor byl utvořen, vystaven.

To se většinou vědomě neřeší a prostory tak naplňují původní ať už vědomé či nevědomé nastavení jejich stavitelů.  Pokračování článku..

Zastavme ty kulky

Jsou situace, kdy jen s láskou opravdu nevystačíme. Jak se postavit za sebe a přitom nevytvářet boj?

Klíč je v tom, že změníme úhel pohledu na situaci, na člověka se kterým máme problém. Být přítomen v situaci a zároveň vidět vyšší rozměr toho co se děje. Pokračování článku..

Český čas vánoční a jeho potenciál

I když to tak nevypadá, to jak již řadu let prožíváme Vánoce tady v Čechách, je dobrým startem pro náš vývoj.

Máme možnost zažívat každým rokem čím dál tím větší formální hojnost.  Výzdoba ještě nádhernější, pochutiny na vánočních stolech ještě rafinovanější, dárky luxusnější.  Alespoň jednou do roka si zkoušíme naplnit představu o hojnosti a naplnění. Dokonalá domácnost, vše je krásné, uklizené. Budeme-li, ale k sobě upřímní, zázrak se nekoná. Pokračování článku..

Poselství zimního slunovratu 2017

Před lety jsme se spolu s Vojtou Franče ptali na význam zimního slunovratu a vánočního času. Uběhl čas, vše se rychle mění a my také. Napadlo mě se znovu poptat na aktuální vibraci letošního slunovratu. Zde je přepis poselství, které jsem viděla a vyslechla.

Kdyby šlo shrnout téma času zimního slunovratu 2017 v jedno slovo,  bylo by to VYSTŘÍZLIVĚNÍ.  Jako lidstvo jsme urazili dlouhou cestu. Pravděpodobně jsme již prošli mnoha důležitými zkušenostmi a nyní se po nás žádá DOSPĚLOST bez berliček zvenčí. Zároveň je to vyjádření velké důvěry v nás, že už na to máme. Pokračování článku..

Pohádka o ledové královně a jejích mužích

Dnes jsem se rozhodla popsat vztahové modely a jejich dynamiku, ve kterých figuruje žena coby ledová královna. Tou je myšlena žena, která se jeví jako chladná, nedostupná, pyšná, náročná.  Z řad mužů jsou tímto typem ženy fascinováni v zásadě dva druhy mužů – „ctitelé“ nebo „léčitelé“.

  „Ctitelé“ jsou fascinováni její ledovou krásou a jsou vždy připraveni být jí po ruce, postarat se, vyhovět jejím náročným požadavkům. Nevadí jim ani ledové arogantní střely, které na jejich adresu občas vysílá. Často to bývají ochotní kolegové na telefonu, věční kamarádi,kteří vlastně nikdy nejsou dostatečně dobří, aby byli „připuštěni“, ale ve chvíli kdy se něco potřebuje, jsou dobří. Ledové královny lze vidět i v partnerském vztahu. Pokračování článku..

Můj dům, můj hrad?

Ať už tomu věříme či naopak, na kvalitu našeho bydlení mají vliv určité okem neviditelné vlivy. Jsou energetické zákonitosti, o kterých je lepší vědět, počítat s nimi a tím si zlepšit kvalitu bydlení. Součástí mé práce je i energetická očista prostor a jejich následná harmonizace. Věřím, že o získané vědění se máme dělit a inspirovat druhé, abychom mohli náš svět a kvalitu našeho života dále rozvíjet. Přeji příjemné počtení.Jedním z faktorů, který má velký vliv na to, jak se v místě našeho bydliště cítíme, je to jaký vlastnický vztah k námi obývanému prostoru máme. Je jedno, jestli jsme majiteli nemovitosti zapsanými v katastru, ale je důležité, jak to cítíme. Jestli se cítíme doma být pány tohoto prostoru, energie místa nás podporuje a jde za námi. Velmi často se ve své praxi ovšem setkávám s tím, že obyvatelé toto nemají vyjasněno a energie bytu či domu jde za tím, který to má jasné i když k nemovitosti nemá jakékoli právo.
Pokračování článku..

Konec českých = slabých mužů! Silní jste dost!

Během posledního víkendového semináře na téma harmonizace mužského a ženského principu v nás, se objevilo téma „slabých“ mužů a „silných“ žen. Byť šlo o individuální zakázku, ukázalo se, že dynamika těchto vztahů, příčiny a zaléčení popisují velmi častý „český“ model vztahů a lze tyto informace vztáhnout obecně.

Možná vás překvapí, že čeští muži, které nazýváme slabými, jsou ve skutečnosti zdraví, mají síly dost. To co jim chybí, rozhodně není síla.  Co tedy?

Dynamiku vztahu „silné“ ženy a „slabého“ muže všichni dobře známe. Žena, na které všechny povinnosti a zodpovědnost stojí, udřeně určuje směr bytí rodiny či vztahu. Muže si neváží, sexuální kontakt je z povinnosti, aby byl klid. Muž, který ji vlastně nesnáší, ale ve vztahu zůstává. Prostě BABOCHLAP a SULC se našli. Pokračování článku..

1. stránka z 3123
Kontakt