Můj blog

Zde sdílím moje postřehy, přepisy konstelací a to co jsem jsem sama prožila, pochopila a o co bych se s vámi ráda podělila.

Jak poznat pana Božského a tu Pravou ?

Nedávno jsem měla na sezení klientku, která se bála úplně se při sexu pustit – otevřít se vášni, slasti. Měla strach se muži takto odevzdat.  Když jsem se mimo jiné pro ni ptala „ Jak poznat muže, kterému je bezpečné odevzdat ?“, dostala jsem stručný jednoduchý návod platný obecně, tak se s vámi o to chci podělit.

Důležité jsou , aby potenciální partner , partnerka naplňovali tři níže uvedené kriteria: Pokračování článku..

Jaké vztahy žijeme? Ležatou osmičku nebo spirálu?

V tomto roce si ve svém životě hodně řeším téma sebelásky a „chodí „ mi k tomu hodně informací osobně i přes zpracovávaná témata u klientů. Ráda bych se s vámi  podělila o tuto inspiraci.Jedním z těchto vjemů byl obraz dělení vztahů na tyto:

Většinový typ vztahů charakterizuje LEŽATÁ OSMIČKA –  do nekonečna.

Tendence znovu opakovat ty samé, nefungující nebo neuspokojivé modely.  Snažit se z druhých dostat lásku, přijetí , pozornost různými způsoby – zavděčováním se, kontrolou, manipulací, službou, vzdorem, destrukcí a sebedestrukcí. Pokoušet se skrze druhé vyřešit si pocit nedostatku prožitého v dětství, dokompletovat se, sebepotvrdit se. A následně nás zkušenosti znovu konfrontují s těmito pocity nedostatku a jen nás utvrzují v tom, že to nefunguje i nadále. Doživotně si řešíme a přehráváme mamku a taťku. Pomáháme těm mužům, zachraňujeme ty ženy a čekáme na to, co tam nikdy nebylo. Donekonečna chodíme do stejného prázdného krámu poptávat zda už nedostali zboží. Posléze máme sklon rezignovat na naše potřeby a místo naplnění ve vztazích hledáme aspoň klid a jsme rádi, že se vlastně máme lépe než Marie nebo Pepa. Nenaplněnost zaplácávají nákupy, dramata ať už osobní, telenovelové či bulvární. V esokruzích se to řeší tím, že je potřeba čistit , čistit, čistit- jeden aspekt za druhým , které nám zrovna partner, děti , soused zrcadlí. Třeba 10 let navštěvovat rodinné konstelace a vždycky něco objevit dalšího králíka v klobouku. Ano funguje to , ale je to na dlouho a stejně nás nakonec přivede k tomu samému. Co kdybych nečekali na zprávy od zrcadel, nebyli ve svém vývoji  tak závislí na druhých a rovnou vyskočili do vyššího „ levlu“?

Pokročilejší úroveň vztahů charakterizuje SPIRÁLA – VÝVOJ.Vztahy,  ve kterých se potkají jedinci , kteří vnímají svou skutečnou hodnotu a chtějí pro sebe to, co je pro ně PŘIROZENĚ  tím nejlepším . Pokračování článku..

MUŽI,KDE JSTE??? aneb HON NA VĚDOMÉ MUŽE

V poslední době zaznamenávám zvýšenou míru rozhořčení tzv. „VěDOMýCH“ a „SILNýCH “ snad dokonalých žen nad tím, že ti správní (tedy silní vědomí) muži prostě nejsou. Autorky desítek článků vypisují o tom, jak se pozná vědomá, silná žena, jak se projevuje, co potřebuje a co nepotřebuje a co opravdu nehodlá tolerovat. Texty strefující se do tzv.  SLABÝCH mužů se střídají s články o hledání a nalézání ideálního partnera, duchovního dvojčete Dvojplamene atd. Komentáře uživatelek pod těmito články jsou často plné hořkosti, zloby na muže obecně. „ Muži prostě nejsou“ Já tuto situaci vidím jinak a to mě inspirovalo podělit se o některé postřehy ohledně tématu chybějících mužů z mé praxe. Pokračování článku..

SPOJENÍ PROTIKLADŮ

 Jsme úplně jiní – máme šanci?

Nedávno ke mně přišel klient s bolestí ucha. Skutečnou příčinou nebylo ucho, ale bolavé srdce, které nechtěl cítit. Nevěřil, že může žít ve vztahu to, po čem touží. Bránil se lásce, nechtěl znovu zažívat zraňování. A o co šlo? Jeho, jako muže s velmi výraznou mužskou energií ( navíc je IT specialistou), přitahují ženy, které jsou hodně, hodně ženské.  Jeho mysl to už kdysi vyhodnotila jako absolutně nefunkční model. Realita mu  jeho přesvědčení potvrzovala. Nešlo to a přicházelo jedno zklamání za druhým.Z naší společné práce vyplynulo nádherné téma možného spojení protikladů.

Ano, hlava nám říká, že to nejde, jsou z toho zbytečné problémy a v posledním čase se jako společnost uchylujeme k pohodlnějším řešením. Volíme si unisex partnerské vztahy s podobnými jedinci, jako jsme my sami. Vznikají vztahy rozumné, kde si vše spravedlivě dělíme napůl, sdílíme podobné zájmy, hodnoty. Zpočátku je to velká úleva (hlavně pro ty co mají zkušenost v kontrastních vztazích ) , ale pozvolna následuje nuda a pocit nenaplnění. Všechno je v pořádku, fungujeme v harmonii, je tam jistota, ale přesto něco chybí. Jak mizí třecí plochy, pnutí, tak začíná chybět vášeň, posun, vývoj.

Když to shrneme v kontrastních vztazích je to náročné, často až k nepřežití, unisex vztahy taky nejsou taky to ono. Existuje vůbec nějaká třetí cesta?

Ano existuje, je nádherná, ale není to cesta pro každého. Pokračování článku..

Zmapování vývoje mužského a ženského principu na Zemi


Cesta od počáteční jednoty přes oddělení ke znovunalezení společné cesty

(volný zkrácený přepis konstelace)

Předesílám, že cílem tohoto článku není rozdmýchávat vzájemné obviňování se.

Naopak, je vhodné tento článek číst jako člověk, který má v sobě obsažen ženský i mužský princip. Tato mužsko-ženská cesta je součástí historie každého z nás. I když ohlédnu od konceptu znovuvtělování, kdy jsme pravděpodobně byli v jedné i druhé roli, je tu ještě genetika. Linie našich ženských i mužských předků a jejich zkušenosti, které jsou uloženy v našich tělech, vzorce chování a uvažování, které nevědomě následujeme.

Pokračování článku..

Stín veliké matky

Tohle téma se minulý rok v mé praxi objevovalo hodně a i když vím, že tím píchnu do vosího hnízda, cítím, že je čas. Čas kdy je více žen připraveno „ nalít si čistého vína“ a tím se vyvázat z toho, co nás udržuje v neuspokojivých vztazích.

Jde o téma ženského boje s muži. Ve všech jeho podobách. Nechci tím říct, že všechny ženy na světě bojují s muži. To určitě ne, ale spousta žen si ani toho ani není vědomá – přebírají některé v původních  rodinách „osvědčené“ vzorce chování k mužům a synům.

Mužský boj je přímý, viditelný a tudíž zmapovaný a jsme si ho všichni vědomí. Ten ženský je skrytý, často za milým, nevinným úsměvem. S mrštností hada vždy najde novou cestičku, jak dosáhnout svého. Je to způsob boje, kdy útočícího, těžko chytneme za nohu. Proto považuji za důležité ho popsat a v našich myslích zvědomit.

Pokračování článku..

Od mužů k ženám

Náš prosincový seminář Omegy byl zvláštní tím, že velkou část programu prožívali muži a ženy zvlášť. Součástí byla možnost položit kruhu žen/ mužů otázky k zodpovězení. Zde je necenzurovaná část odpovědí od mužů k ženám. Jsou zde odpovědi na kterých se vždy shodli všichni do jednoho.

       1/ CO UDĚLÁ MUŽE V PARTNERSTVÍ ŠŤASTNÝM ? Pokračování článku..

Od žen k mužům

OTÁZKY MUŽŮ PRO ŽENY

Otázek mužů bylo méně a vzájemně se překrývali nebo byli osobnějšího rázu, tak jsem vybrala tyto dvě :

        1/ CO NA NÁS MUŽÍCH OCEŇUJETE ? Pokračování článku..

21. století plavba v moři dat

Je to prokletí nebo požehnání ?

Já to vnímám jako úžasnou příležitost jak nás vrátit ke vnímání sebe sama. Jak to spolu souvisí?

Nikdy v doložitelné historii jsme neměli k dispozici tak lehký přístup k informacím ohledně čehokoli jako dnes. Na jedné straně můžeme vnímat tento trend pozitivně – velká možnost výběru a časové ulehčení. V poslední době však začíná civilizovaný svět pociťovat zahlcení tím samým. Informace se na nás chrlí, kamkoliv se podíváme- nekonečný výběr knih, výrobků, rad se na nás každodenně valí z internetu, televize, rozhlasu, reklamě prezentované na každém kroku se nikdo nevyhne. Ano je dostupné skoro cokoliv a nabídka je přepestrá.

Existuje tolik metod, přístupů, ať už se to týká stravování, výchovy dětí či možnosti užití volného času. Tolik nabídek na zaručeně správné řešení života. Denně na FB desítky pozitivních afirmací či různých mouder. Přitom všem nezřídka jeden přístup, metoda vylučuje druhou. Pokračování článku..

Něco o pouštění , dávání a důvěře v život sám

f3a660f0393b03d48439c9d9c20af557

Život nás učí pouštět leccos, staré nepodporující vztahy, nefunkční systémy přesvědčení, strachy a další.

Já bych dnes s vámi chtěla sdílet něco o každodenním pouštění, které se týká více žen, ale jde vztáhnout k jakékoli oblasti našeho života.

Jako žena, když cítím, že chci dávat, tak dávám štědře bez omezení- to moji ženskou stránku činí šťastnou.

Bez kupeckých počtů -má dáti, dal. Dávat plnými hrstmi můžu, když jsem spojená se Zemí a vnímám její hojnost a jsem jí otevřená. Věřím v dostatek a v život sám, který se o moje potřeby postará. Když věřím, že svět je dobrý-mám taky chuť do něj něco nového přivádět- děti , projekty, tvorbu.

Další důležitou věcí je, že jako žena jsem středobod. Nejsem kvočna, která je nekonečně vyčerpaná z obíhání svého stádečka. Starám se o sebe, čerpám a pokud muž nebo děti potřebují mojí podporu, lásku,něhu –přichází za mnou a já pokud cítím ,že je to se mnou v tu chvíli v souladu, plnými hrstmi dávám. Pokračování článku..

Peníze a duchovno

Je v pořádku účtovat si peníze za „duchovní“ průvodcovství nebo služby? Nemělo by být všechno „duchovní“ zdarma?

 

To je otázka, kterou nám položila naše kamarádka a na kterou jsme se pomocí konstelace spolu s Vojtou Franče snažili najít co nejpřesnější odpověď.

Ty nejdůležitější věci v životě není možné směnit ani koupit (život/smrt, láska, narození dítěte, pochopení důležité životní lekce, zrání, moudrost apod.) Ty dostáváme od Vesmíru jako dar. Je to dar, který není nikdy možné splatit. Zde je základní hierarchický rozdíl, asi jako je mezi rodičem a dítětem. Tento vztah je od začátku nerovný (vertikální) – my dostáváme, Vesmír (Zdroj, Existence) dává. On je nekonečný, my koneční. Tak prosté to je. Zde žádný obchod není možný, zde není možná směna. Je to jako když přicházíme s dlaněmi sevřenými do tvaru misky k řece: můžeme od ní přijímat, co ona dává, můžeme se pokusit (se zavřenými pěstmi) nepřijímat, co ona dává, ale toto základní nastavení mezi námi nemůžeme změnit, i kdybychom se postavili na hlavu. Je to prostě tak. V tom jsme nepatrní. A dar, který dostáváme, nevyčíslitelný. To nejpodstatnější v životě se děje na této rovině mimo jakýkoli obchod.

 To nejhlubší v životě je tedy opravdu zdarma.

 O úrovni výš, na horizontální rovině, je však směna možná a je dokonce velmi přirozená.

 Pokud děláte něco, co uspokojuje něčí skutečnou potřebu, například pečete housky a někdo jiný má hlad, pak je zcela v pořádku a na místě za své housky žádat odměnu, která vám náleží. Tato jednoduchá zákonitost platí pro všechny profese, činnosti a služby. Zdroj (Bůh, Tvůrce, Vesmír) nemůže napéct housky sám od sebe; potřebuje k tomu člověka. Když žádáte od pekaře housky, můžete pekaře chápat jako prostředníka mezi sebou a Zdrojem. Zdroj vám prostřednictvím tohoto člověka dává najíst a vy mu vyjadřujete ocenění prostřednictvím peněz (nebo čehokoliv jiného, na čem se dohodnete). Díky této odměně může pekař napéct housky i na druhý den a pokračovat ve své práci, která slouží vám i dalším lidem. Díky vaší odměně může nejenom přežít do dalšího dne a vykonávat dobře svou práci i nadále, ale může zažít i příjemný pocit uspokojení za to, že je jeho poctivá práce náležitě oceněna. Vy mu poděkujete za práci, kterou pro vás vykonal a on poděkuje zase vám za vaši odměnu, kterou jste mu dali na oplátku. Tím jsou obě strany spokojeny. Rovnováha mezi dvěma stranami rovnice je zachována. Nastává situace WIN-WIN. Svou platbou neděkujete jen druhému člověku, který vám věnoval svůj um, čas a energii; děkujete tím i Zdroji (Tvůrci) samému.

 Kromě toho, že prostřednictvím druhých lidí dostáváme od Zdroje to, co ke svému životu potřebujeme, jsme si samozřejmě vytvořili celý obrovský finanční systém, který ve svém soukolí generuje profese, činnosti a produkty, které ničí žádnou reálnou potřebu neuspokojují. Jak se poznají? Poznají se jednoduše tak, že když tyto věci děláte, tak nezakoušíte žádný vnitřní pocit uspokojení (smysluplnosti) z dané činnosti.

 Ano, je to opravdu takto jednoduché.

Pokud děláte něco, co někomu (alespoň potenciálně) přináší uspokojení nějaké jeho skutečné potřeby, pak jste prostředníkem mezi Zdrojem a jiným člověkem; jste součástí řeky. Pramen teče skrze vás, vy tvoříte řeku a někdo z ní pije. Jste součástí kontinua. Z toho vzniká pocit uspokojení a přirozené důležitosti (užitečnosti), že jste k něčemu platní; cítíte se díky tomu smysluplně. Pokud děláte něco, co ničí skutečnou potřebu neuspokojuje (ale potřebujete svůj produkt někam udat, někomu jej vnutit, natlačit), pak je přirozené, že máte z toho neuspokojivý životní pocit. A potřebujete si tento pocit něčím „zaflastrovat“, odůvodnit, popř. pocit důležitosti nahnat nějak jinak (uměle).

V naší společnosti se utvořilo dichotomické myšlení (tvrdá, nudná, nesmyslná) práce – versus (lehká, nedůležitá, příjemná) zábava, které je nám vštěpováno už na základní škole: nejprve si udělej ty (hrozné, nesmyslné, těžké) úkoly – a pak si jdi hrát (jdi si ulevit, zapomenout). Díky této naučené dichotomii pak většina z nás hledá práci, která nás finančně zajistí (bez ohledu na subjektivní pocit smysluplnosti, který z ní máme), a po té ve volném čase unikáme někam daleko od ní (do víru zábavy). Náš časový rytmus je pak určen tímto kyvadlem. Připadá vám, že to je samozřejmé? Není. Tak jsme si tento systém vytvořili. Je to naše „umělecké dílo“, které i nadále spoluvytváříme (ale nemusíme).

Pokud někdo začne generovat něco nového, co jemu samotnému připadá smysluplné a co uspokojuje něčí skutečnou potřebu (např. vyrábí domácí rybízové marmelády nebo nabízí duchovní aktivitu, která někomu slouží), pak si představme dvě varianty: v té první to bude dělat zadarmo, v té druhé za finanční odměnu. V první variantě člověk musí vykonávat nějaké povolání, která mu zabere většinu času a ve svém volném čase pak zavařuje marmelády nebo s někým terapeuticky pracuje. Jaký to bude mít dopad na kvalitu? Spíše negativní. Nemluvě o tom, že se daný člověk dostává do sestupné spirály vyčerpání (vyhoření). V důsledku budou i lidé využívajících jeho služeb méně spokojení. Je pravděpodobné, že člověk od takové činnosti nakonec pod různými tlaky upustí. Oproti tomu v druhé variantě si člověk tuto činnost může vybrat jako své povolání a kvalita toho, co nabízí, může růst. Může dokonce vytvářet ve svém pracovním oboru další pracovní místa; dát i dalším lidem možnost zakoušet dobrý pocit ze své práce. Lidé začnou opouštět svá dosavadní pracovní místa a celý systém se může začít obrozovat v tom směru, že více a více lidí se bude věnovat práci, která pro ně má smysl a která něco dobrého pro někoho generuje. Ano, některá zbytečná výrobní odvětví a služby se mohou začít drolit, rozpadat a zanikat. Ale komu to bude vadit? (Ano, pár bankéřů a lékárníků bude možná nuceno začít zavařovat.)

Nyní pár nejčastějších otázek.

Jak správně stanovit cenu za to, co chci lidem nabízet?

Uvolněte se, zavřete oči a dobře se uzemněte. Úplně se uvolněte a po nějaké chvíli si položte otázku: Mohu se za to, co nabízím, postavit? Je to dobré? Ano? A dále: Jaká je skutečná cena toho, co nabízím? V jaké ceně se cítím dobře, abych byl schopen tuto práci dlouhodobě a v plné kvalitě vykonávat? Jaká cena je se mnou v souladu? Pochopte, že pokud se podhodnotíte, nebudete moci svou práci vykonávat dlouhodobě dobře a uškodíte tím i druhým lidem, kteří o ni mají zájem. Vypněte všechnu falešnou skromnost a představy toho, co si mohou myslet druzí lidé. Nalaďte se na hodnotu toho, co nabízíte. Prožijte ji. Není třeba spěchat. Může se objevit jakékoli číslo či upřesnění. Zjistěte, zda se v této částce cítíte dobře. Pokud ano, uvolněte se a sžijte se s touto představou ceny za váš produkt / službu. Dovolte si cítit hrdost na to, co děláte. Dovolte si cítit pocit uspokojení za to, co za to dostáváte. Pokud je to pro vás v pořádku, je to v pořádku i pro Zdroj (Vesmír). Není zde žádné posuzování z vyššího hlediska. Stejně tak je v pořádku tuto cenu měnit a ladit podle případné poptávky, není zde ta jediná správná možnost. Každá cena jen přitáhne jiný druh a četnost zákazníků. Pokud však ani po delší době to, co za vámi určenou cenu nabízíte, nevzbudí vůbec žádný ohlas, pak je možné, že to, co nabízíte, v aktuálním čase neodpovídá na ničí skutečnou potřebu. Může to být pro vás důležitý signál. Pak je dobré zkusit změnit cenu nebo začít dělat něco jiného.

Je bohatství OK?

Ano, bohatství (vaše či kohokoli jiného) je OK. Bohatství je OK. Je to stejně v pořádku jako, že na nebi svítí Slunce. Můžete se zcela uvolnit do této myšlenky. Neznamená to, že bohatí lidí jsou nutně šťastní nebo jakoukoli další generalizaci. Znamená to jen a jen to, že bohatství je OK. Že není nutné klást této představě odpor. Zkuste jen cítit jednoduchost tohoto sdělení. Pokud ve vás vyvolává nesouhlas (odpor), můžete (jestli chcete) zapátrat proč.

Nevěřím, že bohatství je OK, protože je na světě tolik chudých lidí.

Chudoba těchto lidí není zapříčiněna tím, že je někdo jiný bohatý. To je jen představa, domněnka. (Pokud zavařuji rybíz od rána do večera, může se ze mě sice kouřit, ale nikomu tím nezpůsobuji chudobu.) Chudoba má jiné příčiny a jejich objasnění překračuje rámec tohoto článku.

Jaký má dopad, pokud svou službu (např. terapii) nabízím zdarma?

Nemusí to mít žádný negativní dopad, ale je pravděpodobné, že v některých případech se účinek terapie po klientovi trochu „sveze“. Představa, že pokud za něco neplatím, tak to nemá skutečnou hodnotu, je poměrně rozšířená a zafixovaná a na základě tohoto přesvědčení se může stát, že některý klient nevezme průběh a účinek terapie až tak vážně. Nechá to po sobě „svézt“, nevezme si to k sobě. To je možný efekt na straně klienta. Na straně toho, kdo takovou aktivitu vykonává, může po delším čase dojít k tomu, že se bude cítit nevyživený, nedoceněný, jakoby trochu plochý a prázdný. (Oproti potenciálnímu prožitku naplnění a šťavnatosti, kdy je člověk součástí energeticky proudícího kontinua).

Proč někteří lidé stále tvrdí, že všechno „duchovní“ by mělo být zadarmo?

Většinou, pokud lidé tuto myšlenku sdělují až příliš vehementně (ve smyslu, že ji druhým povýšeně vnucují jako dogma, nikoliv jako jejich vlastní osobní názor) za tím stojí nějaký jejich vlastní hluboko uložený negativní pocit (zahořklost, zklamání, závist, frustrace, nedoceněnost).

Nechtít protihodnotu za to, co druhým dávám, vypadá zajisté velmi skromně a pokorně, ale buďme k sobě pravdiví: netkví za tím určitá bohorovnost, nadřazenost? Jsi snad Bůh? Bohorovnost, grandiozita i méněcennost jsou dvěma konci jedné tyče. Někdo se může cítit méněcenný, že by o jeho službu nebyl zájem, kdyby za ní otevřeně žádal nějakou protihodnotu; a v tomto postoji se ukrývá. 

Jaký má dlouhodobý dopad, pokud kupuji věci, které skutečně nepotřebuji nebo pokud pracuji v mašinerii, která nereaguje na ničí skutečnou potřebu?

Z vyšší perspektivy nejde o nic „nemorálního“, to jen člověk tak věci posuzuje, ale dopad tu je. Za prvé se čím dál tím víc nepostřehnutelně odpojuji od Zdroje a ocitám se v jakémsi pomyslném rotujícím prstenci umělých produktů a umělých potřeb (ale to si vůbec neuvědomuji, je to plynulé, stává se mi to normou, obklopuji se stejně smýšlejícími lidmi, takže se mi vše jeví jako OK). Za druhé se necítím dlouhodobě šťastný. Za třetí jakoby mačkám tlačítko „pauza“ na svém osobním vývoji, na svém odněkud – někam plynoucím příběhu; čas jakoby běží, ale já nikam nejdu. Mohu tak zjistit, že „dvacet let v prdeli“, ale stojím stále na stejném místě. Resp. ležím na smrtelné posteli a mám pocit, že jsem to tu trochu „prosral“.

Je prostituce OK?

Pokud se jedná o dobrovolnou aktivitu, která uspokojuje něčí skutečnou potřebu, tak pro ni platí úplně stejná pravidla hry jako pro všechny ostatní aktivity, tzn. že je OK. (Horizontální WIN-WIN). Jen nelze říci, že by se z vyššího hlediska jednalo o něčí „poslání“. K volbě tohoto řemesla se lidé uchylují z jiné kombinace motivů.

Jak poznám, že mi někdo nenabízí umělý produkt / službu, kterou se mi snaží pouze vnutit?

Charakteristickým vnějším znakem je uvolněnost, relaxovanost při práci, kterou dělá. Není v tom žádná křeč.

Proč lidé více utrácejí za materiální věci než za duchovní?

Koupit si materiální věc je instantní radost, ale dlouhodobě prázdno. Je ihned dostupná; ihned vám spraví náladu. Stačí kliknutí a máte to doma. Bohužel i v duchovním světě platí stejný princip: i zde lidé s nadšením utrácejí za to, co je snadné a příjemné: tzn. dozvím se skvělou novinu, že jsem anděl z osmé dimenze a nic se po mě nechce. Udělám si příjemný zážitek (trip) a zase domů. Za takové věci lidé také ochotně utrácejí. Za to, co vyžaduje nějaký přiměřený podíl námahy a práce, co není instantně líbivé, ale dlouhodobě přináší zkvalitnění života, lidé stále ještě ochotni platit ve velké míře nejsou. Lidé jsou jako děti. Chtějí lízátka. Spoustu lízátek, materiálních i duchovních. Ale život jim uteče mezi prsty.

Jaké je hlavní sdělení pro lidi v ČR ohledně vztahu peněz a „duchovna“?

Pusťte veškeré obavy, veškeré předsudky a pověry pokud jde o peníze. Pusťte všechnu falešnou skromnost. Máme zde tolik šikovných lidí, kteří něco umí, ale zatím se obávají do něčeho pustit. Nebojte se vzít peníze za služby, které nabízíte a které jsou dobré. Pusťte veškeré obavy s tím spojené. Pseudo-křesťanská představa, že být duchovní znamená žít v nedostatku, se nezakládá na pravdě. Na masochistickém strádání a sebeponižování není nic duchovního. Dělejte s pocitem uvolnění a bez jakýchkoli obav to, co umíte, v čem jste dobří a co vám samotným dává smysl a nebojte se za to chtít od druhých peníze. Dáváte tím světu něco krásného a skrze peníze tím vydělané tomu umožňujete zachování a růst i do budoucna. Výsledkem je bohatství, duchovní i materiální, které generujete pro celý svět a za to vám patří (alespoň za nás) velké Děkuji.

 

 

 

Jak trvale zhubnout

Ve své poradně pracuji i s tématy nadváhy , závislostí např.na alhoholu , cigaretách, lécích a dalších látkách.

Ze svých zkušeností vím , že poslední co funguje, že se zatnete a omezíte (tvrdě cvičíte, držíte přísné diety, prostě přestanete kouřit,abstinujete).

Je  důležité pochopit skutečnou příčinu našeho problému , aby naše úspěchy byli trvalé a děkuji Teal Swan , která v tomto videu tuto problematiku podrobně vysvětluje:

2. stránka z 3123
Kontakt