Český čas vánoční a jeho potenciál

I když to tak nevypadá, to jak již řadu let prožíváme Vánoce tady v Čechách, je dobrým startem pro náš vývoj.

Máme možnost zažívat každým rokem čím dál tím větší formální hojnost.  Výzdoba ještě nádhernější, pochutiny na vánočních stolech ještě rafinovanější, dárky luxusnější.  Alespoň jednou do roka si zkoušíme naplnit představu o hojnosti a naplnění. Dokonalá domácnost, vše je krásné, uklizené. Budeme-li, ale k sobě upřímní, zázrak se nekoná.

Když máme malé děti, naplní nás jejich nevinnost a očekávání.  Ovšem čím jsme starší, tím více je to o formě, která „by se měla“. Ve většině z nás je touha po kouzle Vánoc a tak s nostalgií vzpomínáme, jak děti byli malé a ještě věřili, jak my jsme byli malí a ještě jsme věřili. Období, kdy věříme v dobro, v to že něco zvenku zasáhne a bude vše lepší. Koukáme na pohádky a aspoň na chvíli zapomeneme, že už nemáme víru. Ani v Ježíška, ani v Boha, ani v krále, socialismus, v pravdu, lásku o sametové revoluci. O to všechno jsme časem přišli. Cítíme prázdno, protože jsme ještě nedošli k sobě – k tomu co tam celou dobu čeká. Čeká, až vystřízlivíme do dospělosti. Přestaneme věřit na zázraky a řešení zvenku a rozhodneme se je hledat uvnitř. To nám nepřinese ani bůh, guru, Babiš, Piráti, partner, děti. Každými ještě hojnějšími Vánoci se blížíme sami k sobě. Čeká se jen na to, až pochopíme, že nic zvenku nás nezachrání. My sami jsme nevylíhnutou nadějí těchto vánoc, my sami jsme Ježíšci.

Je čas, kdy můžeme chytit novou vlnu a můžeme změnit směr svých životů. Je konec roku a my můžeme zhodnotit tento rok, svůj život a pokračovat jinak. Vykašlat se na to,  abychom v novém roce plnili předsevzetí,  která nejsou naše. Třeba zhubnout, cvičit, přestat kouřit, abychom pro někoho byli a tím i pro sebe přijatelnější. Místo toho jít do sebe a objevit to, co si skutečně přeju a rozhodnou se za tím jít. Můžeme to udělat kdykoli, ale naše civilizace si stanovila, že náš rok končí a začíná teď a tudíž je pro nás přirozenější vyhodnocovat uplynulý cyklus teď.

Tohle období je  velikou  přehlídkou toho, čemu věříme, toho co žijeme a může být velkým zrcadlem celého roku. Když se v něm rozhodneme vidět, můžeme objevit pravdu o svém životě. Jak žijeme, tak se nám to na konci roku vrací.

Vánoce jsou taky svátky dávání a přijímání. Máme možnost si uvědomit, jak nás vnímají druzí. Kolik péče my si dáváme s dárky a péči o druhé a co se nám vrací.

Obecně o vánocích kulminuje tendence něco jiného říkat a vytvářet. Třeba máme jasné, že Vánoce  jsou svátku klidu, míru, soucítění  a na počest toho za zvuku koled, neodborně rituálně zabíjíme kapra. Dětem bez mrknutí oka tvrdíme, že kapr Pepík (ve skutečnosti zubožený, řadu dní bez jídla, trpící v chlorované vodě) je rád, že se na něj jdou do vany dívat.

V celý adventní čas se v nás potkává tradice a nový věk. Vynalézavost se nám nedá upřít a i v čase konkurence Santa Clause jsme schopni utvářet další verze ateistických  pohádek o Ježíškovi. Zároveň v případě Mikuláše jedeme šablonovitě postaru. Když si elita potřebovala udržet poslušnost vynalezla vinu, trest a peklo. A tak i my, kteří na to nevěříme, strašíme peklem svoje často velmi malé děti. Strašíme, abychom udrželi poslušnost.

Zároveň nám tradice o Vánocích velí dělat věci, kterým se nám daří během roku se vyhýbat. Třeba trávit čas s lidmi, se kterými být ve skutečnosti nechceme. Vrcholí možnost vnímat, jak žijeme a  rozvodoví právníci mají tradičně v lednu žně (v závěsu je září po prázdninách). Ovšem, aby to nebyl jenom útěk, je potřeba se spojit s další pravdou. Po uvědomění si toho co nechci, se spojit s tím, co skutečně chci.

Je možnost si také na „férovku“ říct:  Ano, takhle žiju, nebaví mě to, ale měnit se mi to nechce. Prostě říct si pravdu o svém životě a stát si za ním.

Tohle období konce roku nám nabízí možnost zastavit se a zavnímat, jak skutečně žijeme, jaký nám naše žití dává životní pocit. Mít odvahu říct si pravdu o svém životě a svých skutečných prioritách. Přijmout zodpovědnost za to co tvořím a s tím uvědoměním teprve tvořit záměry toho dalšího.

Tak nám všem přeji, ať využijeme toho, co nám tento čas nabízí a do dalšího roku ať kráčíme s chutí a odhodláním.

 

Míša Freyová  20.12.2017

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.michaelafreyova.cz a celá tato poznámka.

 

 

 

Napsat komentář

Kontakt