Poselství zimního slunovratu 2017

Před lety jsme se spolu s Vojtou Franče ptali na význam zimního slunovratu a vánočního času. Uběhl čas, vše se rychle mění a my také. Napadlo mě se znovu poptat na aktuální vibraci letošního slunovratu. Zde je přepis poselství, které jsem viděla a vyslechla.

Kdyby šlo shrnout téma času zimního slunovratu 2017 v jedno slovo,  bylo by to VYSTŘÍZLIVĚNÍ.  Jako lidstvo jsme urazili dlouhou cestu. Pravděpodobně jsme již prošli mnoha důležitými zkušenostmi a nyní se po nás žádá DOSPĚLOST bez berliček zvenčí. Zároveň je to vyjádření velké důvěry v nás, že už na to máme.

Sestup do reality – uvědomění si kdo jsme a kde jsme. Konec pohádek. Jsme v čase, kdy staré končí a nové začíná. A to sebou nese vystřízlivění ze staré reality. Nalít si čistého vína, abychom mohli kráčet svobodnější, lehčí o spoustu iluzí jistot a bezpečí. Končí totiž čas andělů a jiných podpor zvenčí, abychom lépe přežili nevyhnutelnost některých zkušeností. Ano, byli časy, kdy jsme to potřebovali, abychom přežili lépe období, kdy nebylo volby. Staré jistoty se hroutí a nové se teprve rodí. Čas chaosu, kdy většina neví, čeho se chytnout. A tak se široké vrstvy hromadně chytají různých ezo novinek, manifestačních zázraků, e-booků, kde vám dají recept v 10 krocích fakt na všechno. Někdo nám přece musí říct, co máme dělat.

A to je právě ono, dlouho jsme žili jako ovce pod vládou svých pastýřů. Oni vědí a dnes už tušíme, že nevědí. V lepším případě. V tom horším, že jim nejde o naše dobro, ale o naši poslušnost. Tak hledáme nové a lepší, ale ono to nefunguje. Je čas přestat být ovcemi! Je čas rozpomenout si, že i my jsme stvořiteli. O to v tomto slunovratu jde. Uvědomit si, že hledání řešení a spásy z venku nefunguje.

To, že za vás někdo v tento den udělá práci, třeba vás provede skupinovou meditací, to tento den fungovat nebude. Obecně nastává čas, kdy se ještě více ukáže, že kolektivní, pohodlná řešení, léčení, již nefungují. Možná to některé z vás děsí, ale je to tak. Každý jsme jedinečný.  A dnešní den si svou jedinečnost a potřebu vlastní vize a cesty můžeme uvědomit více než kdy jindy.

 Změnit tedy chod a začít hledat uvnitř. Jsme na počátku nové cesty k sobě. Spojit se svým srdcem, svými přáními. Uvědomit si, kým skutečně jsem. Nečekat, že to někdo v nás rozsvítí, nakopne nás, udělá to za nás. Vždy to v nás vždy bylo – není třeba hledat venku. Jen si to umožnit, uvolnit se. Taková zkouška dospělosti- vision quest. Každý sám za sebe, svým tempem a způsobem. Můžeme se venku inspirovat, ale ne kopírovat. Inspiraci zvenku použít svým – tedy novým způsobem. Uvědomění si svého místa v řádu celku. Uvědomit si, že jsem součástí vesmíru.

V tento den si máme připomenout, že my lidé máme v sobě také ještě vesmírný rozměr. V lidských tělech jsme  zprostředkovatelé mezi Zemí a Vesmírem. Není třeba dojímat se svou božskou podstatou. Ta má sice nést své kvality tady na Zemi, ale též přijmout a docenit Zemi a uznat, že taková jaká je,  je v pořádku. K tomu patří poznání, že i my jednotlivci, naše těla vše co nás tu tvoří, jsme v pořádku. Bez ohledu na minulost.  Pro mnohé končí čas mapování terénu na Zemi. Je čas si vzpomenout. K tomu potřebujeme se vykašlat na koncept chyby a potřeby se zdokonalovat. Přestat hledat řešení a spásu venku a věřit tomu, co je každém z nás už teď.

 

Přeji úspěšnou cestu dovnitř

 

Míša Freyová 20.12.2017

 

 

Napsat komentář

Kontakt